Kobylnice oficiální stránky obce

Ringelland - Habrkovice - rádi Vás manželé Ringelovi se svými syny uvítají

kterýkoliv všední den na prohlídku zvěřince - lvi, tygři,hroch Davídek,dikobrazi, kamerunské kozy,slepice,želvy - vstupné dobrovolné. vystoupení ve všední den lze objednat při počtu zájemců vyšším jak 10. Pravidelná drezérská vystoupení So a Ne od 14.hod.(duben - říjen).

 Kutnohorský region nalezneme v jihovýchodní části středních Čech mezi řekami Labe a  Sázava na dně někdejšího křídového moře. Prastaré osídlení regionu je dnes prokázáno velkým množstvím archeologikých nálezů. Velkého rozmachu toto území dosáhlo v raném středověku, kdy tudy vedla obchodní stezka z Vídně do Prahy. Husté osídlení s román - skými nebo gotickými památkami jsou toho výmluvným dokladem. Nejvýznamějším okamžikem byl však nález bohatých ložisek stříbrné rudy ve 13.století. Křídové moře již dávno ustoupilo a  region je dnes jednou z památkově nejbohatších oblastí s dobrou ekologickou rovnováhou. Území má otevřené možnosti v oblasti služeb, cestovního ruchu a v rozvoji drobného či středního průmyslu.

Slavná historie Kutné Hory , ve středověku druhého města českého království, začala v  Malíně, kde Slavníkovci v 10. století těžili stříbro a razili v letech 985-995 denáry. Toho využili později cisterciáci a založili na území dnešního Sedlce v roce 1142 klášter a postupně kolonizovali území. Ve 13.  století byla objevena významná naleziště stříbra a na území dnešní Kutné Hory začali přicházet lidé z Německa a dalších zemí, aby se podíleli na jeho těžbě, zpracování a později ražení mincí. V roce 1300 král Václav II. vydal Královský horní zákoník - Ius Regale Montanorum a zavedl ražbu pražského groše. Za Karla IV. bylo postaveno několik významných kostelů. V nedalekém Kolíně postavila církev katedrálu sv. Bartoloměje díky bohatství kutnohorských dolů. Bohatí kutnohořané využili roztržky s  církví a začali stavět katedrálu sv. Barbory aby zajistili zhmotnění bohatství a  slávy ve svém městě. Později stříbra ubývalo a peněz na stavbu chrámu se  nedostávalo. Stavba byla na několik staletí zastavena a dostavbu katedrály zaplatilo Rakousko Uhersko na konci 19 století. Od 19. století město upadalo a na konci 80.let 20.století udivovalo historické jádro velkým počtem chátrajících budov. Obnova byla velmi nákladná, opravovaly se gotické sklepy a provádělo se nákladné statické zajištění. V roce 1995  bylo historické jádro města s chrámem sv. Barbory a katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci zapsány na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

První písemná listina se jménem Kolína je datována 8. září 1261. V roce 1437  postavil Bedřich ze Strážnice na místě zbořeného kláštera hrad, který byl v  pozdějších dobách přestavěn na zámek. Mnohá privilegia udělená městu českými panovníky Karlem IV. a Václavem IV. podpořila rozvoj a  bohatství města. Kolín se tehdy řadil mezi nejpřednější města českého království. V  době třicetileté války bylo město na pokraji záhuby. Velkého rozkvětu pak Kolín dosáhl za vlády Josefa II., kdy opět ožila řemesla a obchod. V době národního obrození v první polovině 19. století byl Kolín mezi prvními městy, kde sílil vlastenecký ruch. Rozvoji průmyslu a obchodu velmi napomohlo zřízení železnice v roce 1845 z Prahy na Moravu a v roce 1872 i  severozápadní dráhy. V roce 1927 byl dokončen nový most přes Labe, v roce 1932 byla uvedena do provozu parní elektrárna s tehdy nejvyšším komínem v  Čechách. S Kolínem je spojena i řada osobností, které se v Kolíně narodily, žily, nebo pracovaly. Mezi ně patří zakladatel moderní pantomimy Jean Gaspard Deburau, fotografové Jaromír Funke a Josef Sudek, operní zpěvačka Ludmila Dvořáková a kapelník a skladatel František Kmoch. Dnes je Kolín důležitou železniční křižovatkou a obchodním přístavem s  rozvinutým průmyslem. 

Žehušice a okolí jsou součástí chráněné krajinné oblasti Žehušicko. První dochovaná písemná zmínka je z roku 1350.  Ferdinand I  povýšil v roce 1540 obec na městečko, která tento statut ztratila v  roce 1601. Přírodní zajímavostí je místní obora a anglický park, zřízené r.1860. Zvláštností je oborní chov populace bílé mutace jelena orientálního původu a unikátní hodnoty. Tradici chovu bílých jelenů zde založil roku 1826 hrabě Josef Matiáš. Mimo zbytků lesa s až 500  let starými duby se zde nacházejí vzácné exempláře cizích dřevin, jako liliovníku, platanu, zeravu, dřevozce a celé řady jehličnanů. Škola byla v  Žehušicích založena v r.1710. V roce 1878 byla postavena nová škola a  r.1887 rozšířena na čtyřtřídní. Od 6.12.1995 je Základní škola Žehušice v  nové budově. U příležitosti 250. výročí narození nejslavnějšího žehušického rodáka a žáka žehušické školy Jana Václava Sticha, známého ve  světě pod jménem Giovanny Punto, byl škole propůjčen čestný název "Základní škola Jana Václava Sticha - Punta Žehušice".

Chotusice
Z roku 1142 pocházejí první písemné zprávy o vesnici Chotovice, která patřila klášteru cisterciáků. Jméno Chotušice (tehdy psáno Chotussice) bylo používáno od poloviny 14.století. Pravopis zpětně ovlivnil výslovnost a ta se uplatnila i v psané formě. V husitských válkách Jan Želivský r.1421 ves zpustošil a rozbořil. Od roku 1436 se stala součástí žehušického panství. V rudolfínské době dosáhly Chotusice takového rozkvětu, že na ně bylo v roce 1601 přeneseno císařským majestátem postavení městečka, které císař Rudolf současně odňal Žehušicům. Sbor hasičů byl v Chotusicích ustaven roku 1878. Roku 1886 byla založena obecní knihovna. Roku 1880  dosáhly Chotusice největšího počtu obyvatel - 1 563.

Zámek Kačina

Kačinu dal postavit jako svoje letní sídlo Jan Rudolf Chotek, v té době nejvyšší purkrabí Českého království. Autorem projektu byl drážďanský architekt Ch. F. Schuricht. Stavba vznikala v letech 1802 - 1822 v rozsáhlém anglickém parku, který tu byl založen už v roce 1789. Střed podkovovitého půdorysu kačinského zámku tvoří podélná jednopatrová hlavní budova. V ose stavby předstupuje u vstupního i zahradního průčelí portikus se 6 iónskými sloupy. Basreliéf od V. Prachnera v trojúhelníkovém štítu vstupního průčelí alegoricky zobrazuje lov a zemědělství. Na opačné, zahradní straně je basreliéf s mytologickou a alegorickou výzdobu od A. Schrotha. Za čtvrtkruhovými kolonádami s dórskými sloupy stojí přízemní stavby s místnostmi pro hosty. Hlavní budovu s bočními patrovými pavilóny spojují kolonády s dvaceti sloupy.

Čáslav

Královské město Čáslav vzniklo okolo poloviny 13. století za vlády Přemysla Otakara II. při  jedné z hlavních zemských stezek spojujících Čechy s  Moravou. Dodnes je patrný gotický vnitřní půdorys - velké centrální náměstí, kterému dominuje radnice a pravoúhlá uliční síť. Město bylo po svém založení vybaveno základními právy, které z něho učinily samostatnou obec.